Začátkem léta roku 2002 jsme s manželkou Dášou plánovali další dovolenou na řeckém ostrově Korfu. Tehdy jsem v jednom společenském časopise objevil článek o vraždě mladé dívky a právě tento zločin se stal prvotním impulsem k napsání díla, které ve své konečně podobě mělo svým obsahem i rozsahem dalece překonat vše, co jsem dosud vytvořil. Tady ještě musím zmínit, že článek buď nebyl přesný, anebo čtenářům podsouval myšlenku, že vražda byla spáchána v souvislosti s prezidentskou amnestií, a právě to se stalo nosným motivem první verze Sezony černých ovcí.

Děj příběhu jsem ve své fantazii umístil na řecký ostrov Korfu (když už jsme se chystali zrovna tam) a během pobytu jsem vymýšlel některé akční scény. Nakonec jsem ale dospěl k závěru, že si s takovým námětem jako začínající a nezkušený autor nedokážu poradit, a dlouhých patnáct let jsem ho nechal ležet v šuplíku.

Znovu jsem se k němu vrátil v únoru 2017, v době, která pro mě nebyla úplně jednoduchá, a najednou jsem ten příběh začal vidět v jiném světle. Překotně jsem začal vymýšlet osnovu a od května téhož roku jsem se pustil do psaní. Od té doby jsem měl Sezonu černých ovcí v hlavě neustále a bylo jen málo dní, kdy jsem se od jejích postav a dějových zápletek dokázal odtrhnout.

Postupem času jsem začal příběh rozšiřovat, přidávat nové postavy a další dějové motivy. Zároveň jsem něm všechno neustále předělával a ladil tak, aby konečná podoba nejen dávala smysl, ale také byla co nejpřitažlivější pro budoucí čtenáře. Nějakou dobu jsem doufal, že se to ve finále celé vejde do jedné knihy, ale od určitého bodu bylo zřejmé, že jich bude víc. Časem se také změnil význam názvu příběhu – původně se vztahoval k jedné letní turistické sezoně, ale ve finální podobě vystihuje mnohem delší období v životě hlavní hrdinky.

Tvorba tohoto příběhu nebyla jednoduchá. Někdy v polovině tvorby jsem hodil do koše kompletně hotový první díl a celý rok jsem ho psal znovu a do nového děje jsem zakomponoval řadu skutečných událostí souvisejících se zločiny sicilské Cosa nostry. S některými postavami jsem nacházel souznění okamžitě, k jiným jsem hledal cestu velmi složitě, což obnášelo neustálé přepisování jak hotových pasáží, tak osnovy k zatím nenapsaným kapitolám. Obrovským přínosem pro mě v této fázi tvorby byly dlouhé redakční porady s jednou skvělou kamarádkou z dnes už neexistujícího serveru Pište-Povídky, a především díky ní jsem román dotáhl do současné podoby.

Nepředstavitelné množství času mi zabraly rešerše, protože velkou část děje jsem zasadil do cizích krajů, často velmi vzdálených, které jsem znal jen z knih, map a fotografií z internetu. Skvělými pomocníky se mi samozřejmě staly internetové vyhledávače, ale skvělým přínosem byly i letité cestopisy. Jen díky jedné z knih Miloslava Stingla se v Sezoně černých ovcí hned dvakrát objeví exotický Velikonoční ostrov, a v další, mnohem starší knize Karla Cvrka „Cestování po světě“ jsem už v dávno minulém dětství objevil dramatický příběh z karibského ostrova Martinik, pro který jsem v ději také našel alespoň malé místečko.

Někdy ve dvou třetinách práce jsem vypustil původně zamýšlený motiv prezidentské amnestie, ve finále jsem udělal několik dalších zásadních změn v osnově a úplný konec jsem vymyslel jen pár dní před dokončením celého díla. A teď se konečně můžete do příběhu o veliké touze po skutečné rodině a skutečné lásce začíst i vy.