Naše poslední cesta na ostrov Korfu byla nejspíš poslední doslova. Místo, které jsme si s manželkou během předchozích pobytů oblíbili, ve finále přineslo zklamání, která už nedávají motivaci k další návštěvě. Do značné míry se na tom podepsala tehdejší „řecká krize“, astronomické ceny i za takové prkotiny, jako bylo půjčení lehátka a slunečníku na veřejné pláži, „blbá nálada“ některých místních a nakonec nevlídný personál hotelu, který zcela zvlčel kvůli movité německé klientele a český turista pro něj byl póvl, od kterého nebral ani kovové mince za půllitr piva. No nic, o tomhle tato kapitola není. Zajímavých zvířátek byl na ostrově stále dostatek a některé druhy se mi s levným digitálním ultrazoomem povedlo vyfotit mnohem lépe než při předchozích návštěvách na kinofilm. Na následujících fotografiích vám tedy představím především ty, se kterými se v našich končinách většinou nesetkáte.

 

Žahalka obrovská je největším evropským zástupcem řádu blanokřídlých, dosahuje délky až čtyř centimetrů. I když má žihadlo a dovede bolestivě bodnout, je to klidný živočich, kterého můžete pozorovat nebo fotografovat z bezprostřední blízkosti:

 

Dalším mohutným zástupcem řádu blanokřídlých je samotářská včela drvodělka fialová. Ani ona není člověku nebezpečná:

 

Ještě jeden pohled na odlétající drvodělku:

 

Vážka v písečných přesypech u jezera Korissión:

 

Dokonalé mimikry velké saranče, která žije ve stejné lokalitě:

 

Stejně tak s pískem pláže splývá tento drobný pavouček, kterého prozradil jen jeho pohyb. Podle uspořádání očí patří pravděpodobně do čeledi slíďákovitých:

 

Veliké křísy cikády na své dovolené spíše uslyšíte, než uvidíte. Jsou to velmi plaší tvorové, které lze nejlépe pozorovat a fotografovat v době, kdy se líhnou z nymf žijících v zemi, Vlevo je čerstvě vylíhnutá, ještě nevybarvená cikáda vedle prázdného obalu těla nymfy, vpravo pak čátečně vybarvená cikáda, která ale ještě nelétá:

 

Veliký dravý roupec z řádu dvoukřídlých dokáže ulovit i nebezpečnou vosu, vybavenou smrtícím žihadlem:

 

Totožnost této veliké mouchy s kouřovými křídly se mi zatím nepodařilo určit:

 

Otakárek ovocný se přilétl napít na podlážku plážové sprchy:

 

Jeden z největších středomořských okáčů se na kůře stromu hledá velmi obtížně:

 

Jiný okáč se vyhřívá na světlých vápencových kamenech:

 

Život motýlů není bez rizika, tento okáč zřejmě jen o vlas unikl některému z hmyzožravých ptáků:

 

Modrásek středomořský má zajímavě zbarvenou spodní stranu křídel, vybavených maličkými ostruhami:

 

Bizarní běžník číhá na kořist v květu bodláku:

 

Veliký pavouk cyrtofora opunciová staví obrovské sítě mezi pichlavými listy opuncií:

 

Jeden z mnoha tesaříků, imitujících svým zbarvením vosy:

 

Ploštice z čeledi kněžicovitých. Možná se jedná o kněžici trávozelenou, která hojně žije i na našem území:

 

Párek téměř dva centimetry dlouhých kněžic. S tímto druhem se už ovšem v tuzemsku nesetkáte:

 

Na závěr celkový pohled na velkou nohatou kobylku, jejíž portrét jsem vám představil v článku "Z cest k moři":