První cesta do „exotických“ krajin, přesněji na španělské středomořské pobřeží, se po fotografické stránce příliš nevydařila. Počasí připomínalo spíš podzim na Lipenské přehradě, navíc jsem v té době měl s sebou ještě onen starý socialistický přístroj, se kterým bych stejně žádnou drobnější potvůrku nevyfotil. Ale o rok později jsem se vyřádil u špinavého, rákosím zarostlého potoka s honosným názvem Rio Algar, odkud jsem přivezl mnoho hezkých snímků vážek, sarančí, ale i jiné havěti. Na další španělské dovolené se mi porouchala technika, ale pak následovaly tři zdařilé sezóny na řeckém ostrově Korfu. S kinofilmovou zrcadlovkou jsem fotil i na sousední Lefkadě a pak následovalo velké finále na jižním pobřeží Kréty.

Všechny mé fotografické aktivity byly součástí obyčejných rodinných dovolených, ale pokud fotíte hmyz a pavouky, není třeba se trmácet do nepřístupných míst. Drobných tvorečků je všude dost a celý zajímavý vesmír najdete třeba v jediné křovině na okraji pláže. Samozřejmě že jsem vždycky snil o skutečné fotografické výpravě do dalekých exotických krajů, o amazonských pralesích, horách Jihovýchodní Asie, karibských ostrovech, ale taková cesta je pro mě i dnes stejně nedostižitelným přeludem jako v dobách mého dětství. Stejně ale nelituji, pro milovníka přírody, který se umí dívat a který umí využít současné technické možnosti, je i železniční násep za vesnicí stejně hodnotným lovištěm jako brazilský prales.

 

Vážku červenou jsem vyfotil u říčky Rio Algar, protékající španělským městečkem Altea. U nás se tato vážka vyskytuje jen velmi vzácně:

 

Ze stejné lokality pochází snímek šidélka, požírajícího ulovenou kořist:

 

Veliký křižák z rodu Argiope měl postavenou síť jen nízko nad zemí. I tato fotografie pochází o okolí městečka Altea:

 

Velikého lišaje jsem našel na stromě palmy přímo před španělským hotelem Cap Negret:

 

Z hotelové terasy pochází i snímek kudlanky, sedící na kulovém stínítku lampy, velikou bezkřídlou kobylku jsem objevil vedle parkoviště poblíž francouzského města Nice:

 

Snímkem tohoto pozoruhodného křísa začneme prohlídku drobné zvířeny řeckého ostrova Korfu:

 

Štíhlá saranče dokonale splývá s rákosím na břehu jezera Korissión v jižní části Korfu:

 

V písečných přesypech mezi jezerem Korissión a mořem jsem objevil tuto vážku:

 

Přímo na vedlejší rozlehlé pláži můžete pozorovat dravé brouky svižníky:

 

Vlevo velký tesařík na květu bougainvillie, vpravo portrét sršně, žvýkajícího ulovenou kořist:

 

Dvojice bizarních pavouků z ostrova Korfu. Vlevo chlupatý běžník, slývající s podobně ochlupenými listy, vpravo drobounký paslíďák:

 

Na Korfu se můžete setkat s drobnými skákavkami, které hbitě pobíhají po kamenech, rostlinách nebo zdech  a aktivně pátrají po kořisti:

 

Samečci skákavek mají velká, často silně ochlupená makadla. Jejich máváním na sebe upozorňují samičku. Každý druh skákavky při tom používá specifické signály:

 

Křižáčí námluvy bývají láskou na jediný večer. Vpravo v pavučinové kolébce odpočívá veliká samička křižáka, vlevo vidíte jejího mrtvého nápadníka, který visí opodál v její síti. Snímky nejsou ve stejném poměru, sameček byl ve skutečnosti mnohem menší než samička:

 

Na květech číhají na kořist pestrobarevní běžníci:

 

Běžníci, které jsem pozoroval na Korfu, většinou dokonale splývali s květy. Jejich strategie je úspěšná a tito pavouci dokážou lehce zdolat i tak nebezpečnou kořist, jako je žahavý blanokřídlý hmyz:

 

Malému křísovi se po posledním svlékání nenapnula křídla a zanedlouho se stal kořistí všudypřítomných mravenců:

 

Portrét veliké samotářské včely drvodělky fialové, patřící k největším zástupcům blanokřídlých v Evropě:

 

Ovádi jsou nepříjemný hmyz, který dokáže otrávit život člověku i různým zvířatům, jejich veliké složené oči ale často bývají nádherně vybarvené. Nikdy si tedy nenechte ujít příležitost portrétovat nějakého ováda:

 

Veliká bezkřídlá kobylka, připomínající mimozemské monstrum, dokonale splývá s porostem, a navzdory její velikosti je velmi obtížné si jí vůbec všimnout:

 

Na posledních fotografiích se z Korfu přeneseme na jižní pobřeží Kréty. Vlevo je nápadně zbarvený brouk z čeledi puchýřníkovitých, vpravo pak tesařík, který v hojných počtech obýval květy velikých bodláků.

 

V květech stejných bodláků žili i tito draví pestrokrovečníci, kteří stejně jako pavouk běžník dokázali ulovit i velkou včelu:

 

Dalšími hojnými brouky zde byli zlatohlávci, i když někteří byli zbarveni velmi nenápadně, jako brouk na snímku vlevo. Vpravo pak vidíte portrét vosy žahalky obrovské, kterou vám podrobněji představím v jedné z dalších kapitol: