Makrofotografie, objevování vesmíru plného maličkých, ale podivuhodných a často bizarních tvorů, oplývajících pozoruhodnými vlastnostmi, je jediným skutečným dobrodružstvím v mém životě. Možná si položíte otázku, co mě k tomu přivedlo, vzít do ruky fotoaparát, lézt s ním po kolenou v trávě, jehličí či rákosí a snažit se dostat do hledáčku nějakou breberu, kterou by kdokoliv jiný s chutí zašlápl. Na samém začátku to byla jedna konkrétní fotografie. Kdysi dávno ji otiskli na zadní stránce obálky jakéhosi časopisu – myslím, že to byly Květy – a na té fotce byl zvěčněný náš největší brouk roháč obecný.

Samička roháče obecného, kterou jsem vyfotografoval v lesích nedaleko Ústí nad Labem v létě roku 2013:

 
O přírodu a různou havěť jsem měl zájem vždy, ale tento snímek ve mně poprvé vzbudil touhu zkusit tu havěť taky fotografovat. Přibližně ve stejné době jsem od rodičů dostal knihu – nádhernou knihu amatérského badatele Marcela Safíra Hmyz je docela jiný, plnou nejen dalších skvělých snímků, ale i poutavých příběhů o životě tvorů, kterými lidstvo tak moc a tak nespravedlivě pohrdá. Tehdy jsem byl ještě dítko školou povinné a fotoaparát, se kterým se dá vyfotit brouk roháč nebo pavouk běžník kopretinový, pro mě patřil do oblasti vědecké fantastiky. Dlouho tedy zůstalo jen u snů a pak přišly jiné zájmy. Touhu fotografovat hmyz mi až po nějakých dvaceti letech vrátil snímek motýla otakárka fenyklového, kterého se mi povedlo náhodou „ulovit“ na jednom hezkém výletu.

S otakárkem fenyklovým se nejčastěji setkávám na vrcholcích kopců Českého středohoří. Tento snímek pochází z doby, kdy už jsem fotografoval se speciálním makroobjektivem.

 
Záhy však přibyla další, mnohem větší touha – vytvořit z fotografií vlastní knihu, velikou a krásnou, která by zachytila fascinující makrosvět ještě lepším způsobem, než jak ho zobrazovala jiná díla. Trvalo několik let, než jsem nashromáždil dost relativně kvalitních snímků, nechal je převést do digitální podoby, naučil se pracovat s grafickými programy a dal vysněné knize konkrétní podobu. Potom přišel den, kdy jsem konečně držel v ruce první ručně svázaný výtisk natištěný na laserové kopírce. S radostí z dobře vykonané práce jsem ho začal nabízet nakladatelům a předvádět odborníkům na fotografování i na různou havěť. Ale ouvej, ani nakladatelská, ani vědecká, dokonce ani fotografická obec nebyla nijak nakloněna snům obyčejného kluka z konce světa. No co, nechám knihu nějaký čas odležet a pak se uvidí.

Začalo se uvidět až po dalších deseti letech. Během nich jsem se pustil do psaní beletrie, napsal dva romány a haldu povídek, založil si vlastní nakladatelství a u něj vydal knihy, jejichž přehled vám nabízím na těchto stránkách. Také jsem poznal spoustu skvělých lidí, trochu se zorientoval v mašinérii zvané knižní průmysl, zažil totální vyhoření, po kterém následoval úplný reset veškerých plánů a tvůrčích aktivit – a pak návrat k myšlence na krásnou fotografickou knihu, které jsem obětoval příliš času a úsilí, než abych ji nechal uhynout v zapomnění. Smetl jsem ze stolu její starou podobu i název, přebral v počítači fotografie, zjistil, že jsem s jejím dosavadním nevydáním nic nepropásl, a začal spřádat plány na zcela nový projekt. Ten má zatím jen nový název – KRÁSY MAKROSVĚTA – a jeho první stránkou je několik fotoreportáží, které mapují mé dosavadní makrofotografické úsilí. Články jsem rozdělil podle období, ve kterých vznikly, a jednotlivá období zároveň odděluje i různorodost použité techniky. Tu ale vždy budu zmiňovat jen obecně, rozhodl jsem se vynechat jakékoliv zmínky o značkách a konkrétních typech vybavení. Kvalitní fotoaparáty, objektivy i další doplňky vhodné pro makrofotografii nabízejí všichni zásadní výrobci fototechniky, a pokud někoho z vás budou mé fotky inspirovat k vlastní tvorbě, může si vybrat podle svého vkusu či odborných testů a recenzí.

Pojďte tedy nahlédnout do říše fantazie, ukryté mezi stébly trávy, pod kůrou stromů, v rákosí a v barevných květech. Leží vám na dosah ruky. Stačí se jen umět dívat.

 

Kobylka v rákosí na břehu jednoho z plzeňských rybníků:

 

Okáč skalní je jeden z našich nejvzácnějších motýlů. Setkal jsem se s ním jen na kopcích Raná a Oblík nedaleko Loun:

 

Párek bizarních mušek z čeledi temnatkovitých si při kopulaci vyměňuje polibky:

 

Bělásek ovocný dnes už také patří mezi vzácné motýly, tento snímek pochází z louky pod kopcem Raná u Loun:

 

Ve stejné lokalitě jsem vyfotografoval tuto mušku z čeledi vrtulovitých v okamžiku, kdy kladla vajíčka do květu pcháče bělohlavého:

 

Veliké dravé mouchy z čeledi roupcovitých jsou skuteční vzdušní korzáři, před kterými si není jistý životem žádný drobnější zástupce hmyzí říše. Na snímku je roupec žlutý s ulovenou pilatkou, patřící do řádu blanokřídlých:

 

Pavouk běžník kopretinový je trpělivý a velmi důmyslný lovec. Někdy svojí barvou splývá s květy, ve kterých číhá na kořist, jindy ale sám nějaký květ napodobuje. Úspěšné jsou obě strategie:

 

Svět hmyzu a pavouků je nesmírně krutý a život jedince v něm má jen pramalou cenu. Život této housenky skončil v kusadlech nočního dravce právě ve chvíli, kdy se chystala zakuklit:

 

Příslibem nových životů je naopak tento kopulující pár okáčů zedních, které jsem zastihl na Panské skále u Kamenického Šenova:

 

Muška z čeledi dlouhososkovitých se krmí na květu hvozdíku poblíž lokality Kamenná slunce v Českém středohoří:

 

Dvě nymfy ploštice kněžice trávozelené zvědavě hledí do mého objektivu: