Doba kinofilmu byla nenávratně pryč. Filmy se sice stále prodávaly (a prodávají se dodnes), ale nástup digitální techniky se nedal zastavit. V té době jsem však zažil zklamání z odmítnutí již hotové knihy, a tak jsem si řekl, že pokračovat v seriózní tvorbě již nemá velký smysl. Rozloučit se se světem drobných tvorečků se mi ale nechtělo, a tak jsem si v té době pořídil digitální přístroj z kategorie „ultrazoom“. Tyto fotoaparáty na pohled vypadají jako zrcadlovky, nemají ale výměnný objektiv. Další zásadní věci, kterými se liší od zrcadlovek, jsou mnohem menší čip a velmi krátká ohnisková vzdálenost jejich objektivů, která začíná už na několika milimetrech. Tyto vlastnosti umožňují v režimu „macro“ fotografovat z velmi malé vzdálenosti. Macro jsem dal do uvozovek proto, že malá vzdálenost od fotografovaného objektu ještě nemusí znamenat velké zvětšení – a vzhledem ke krátké ohniskové vzdálenosti a širokému úhlu záběru také neznamená. Ale i tak jsem s tímto amatérským strojkem, jedním z nejlevnějších ve svém segmentu, během několika let pořídil spoustu zajímavých fotek. Představím vám je jednak v tomto článku, a pak ještě v následujícím, který je věnovaný mé poslední cestě na řecký ostrov Korfu.
Perleťovec stříbropásek na květu bodláku. Malý čip kompaktního fotgrafického přístroje spolu s relativně krátkým skutečným ohniskem objektivu umožňuje dosáhnout veliké hloubky ostrosti, takže i částečně složená křídla motýla jsou celá ostrá:
Sameček oniváčka celíkového, vyfocený v lesích na svazích hory Čerchov:
Okáč pýrový je poměrně plachý motýl a tento snímek se mi povedl především díky možnosti zachovat při fotografování dostatečný odstup:
Okáč zední na vrcholu Lipské hory v Českém středohoří:
Dalšího z našich okáčů jsem vyfotografoval na květinovém záhoně:
Vlevo babočka bodláková, vpravo bělásek zelný. U fotky běláska si všimněte velmi specifického vzhledu rozostřeného pozadí, který je daný konstrukcí objektivu:
Tesařík Saperda scalaris je krásně vybarvený brouk, který se vyskytuje v bukových lesích:
Další, mnohem menší a nenápadnější brouček z čeledi tesaříkovitých s bukovou kůrou téměř splývá:
Tesaříka fialového jsem vyfotil během výstupu na kopec Klíč v Lužických horách:
Samička tesaříka obecného se krmí na květu vratiče:
Vážka vyhlížející kořist:
Jedna z našich menších pestřenek:
Dravá moucha roupec žlutý na své pozorovatelně na suchém pařezu:
Bizarní barevnou mouchu, jejíž totožnost se mi nepodařilo rozluštit, jsem několikrát pozoroval jen během jediné sezóny v západočeském příhraničí - nikdy před tím ani potom už jsem ji nezahlédl:
Vodní ploštice znakoplavky můžeme vidět v rybnících i v malých loužích. Tito tvorové dovedou stejně jako vodní brouci létat a rychle osidlují kdejakou vodní nádržku:
Nepatrné nymfy ploštic, pravděpodobně z čeledi kněžicovitých, se právě vylíhly z vajíček a zatím se zdržují v jejich blízkosti:
Nápadně zbarvený křižák pruhovaný se do naší vlasti přistěhoval z jižní Evropy v polovině devadesátých let dvacátého století:
